Jan Vavrda

26. února 1922 se v Olomouci rotmistrovi československé armády Janu Vavrdovi narodil syn Jan. Obecnou školu vychodil budoucí parašutista v Nové Dědině u Konice, kde byla učitelkou Janova matka a kam se také celá rodina přestěhovala. Kromě syna měli Vavrdovi i dvě dcery, Helenu a Marii. V novém působišti dokončil Jan i čtyři třídy měšťanské školy. Po ukončení školní docházky pracoval v zemědělství a to na hospodářství své babičky ve Třech Dvorech na Litovelsku.

 

Po vypuknutí 2. světové války, pod vlivem vlastenecké výchovy, které se mu v dětství dostávalo, se rozhodl vstoupit do československé zahraniční armády. V únoru 1940 nejprve tajně přechází na území tehdejšího Slovenského štátu, po přechodu hranic s Maďarskem už Vavrdu štěstí opustilo. Byl zadržen, krátce vězněn a vrácen na Slovensko. Až na třetí pokus se mu podařilo překonat hraniční hlídky a dokonce přes Budapešť projet celé Maďarsko. Přívozem přes řeku Drávu se mu otevřela cesta do Jugoslávie. S nově vystaveným pomocným pasem se dostává přes Řecko, Turecko a Sýrii do Francie, kam dorazil dne 16. května 1940.

 

Po přihlášení do československého vojska a čtrnáctidenním základním výcviku byl poslán s celým plukem na frontu. Po porážce Francie byl 13. července lodí ROD EL FARAG evakuován do Anglie. Zde byl po absolvování poddůstojnické školy povýšen na svobodníka. V roce 1942 Vavrda přechází ke spojovací četě 1. pěšího praporu, kde dokončí spojovací výcvik. V den výročí vzniku republiky, 28. října 1942, je povýšen na desátníka. Během roku 1942 Vavrda úspěšně prodělal i parašutistický výcvik pravidelných jednotek a 12. července 1943 byl převelen ke zvláštní skupině do sestavy desantu SPELTER. K 25. výročí vzniku Československa je povýšen do hodnosti četaře. V březnu 1944 byla skupina přesunuta na základnu Bari v Itálii, odkud je na padácích 4. května vysazena u obce Kramolín na Vysočině.

 

Jan Vavrda byl dvakrát vyznamenán Československým válečným křížem, medailemi Za chrabrost a Za zásluhy. Byl povýšen na kapitána pěchoty. V poválečném účtování s vojáky západních armád byl v roce 1950 z armády propuštěn. Do rehabilitace své osoby v roce 1968 se živil manuální prací, po ospravedlnění volil opětovný návrat do armády. Jan Vavrda zemřel ve Znojmě dne 15. dubna 1995.